Transport Sanru domů

Ahoj, tak loď už máme doma. 

Sice jsme měli jeřábovat z hráze, ale nakonec se nám podařilo vyndat loď jeřábem v Marině Orlík, kde je větší klid a na vše dostatek času. V sobotu jsem připravil loď na transport - vyndal z ní těžké věci, sbalil plachty, položil stěžeň což byla díky rampě pohodička, uvnitř poklidil a zafixoval věci co by se mohli během transportu poškodit a přeplul jsem s lodí do mariny k molu kde jsme ji nechali do druhého dne.

V neděli jsme zapřahli náš nový vlek za Nissan Navara a vyrazili směr orlík. 

V marině jsem scouval s vlekem pod jeřáb, odpřahl a auto dal bokem. Přeplul s lodí od mola k jeřábu, podvlékl kurty a už šla loď z vody. Usadili jsme ji na vlek a nechali ji ještě s lehce uvolněnýma kurtama na jeřábu, aby jsme si ji mohli zakurtovat k vleku. Po utažení lodi k vleku jsme ji odpoutali od jeřábu a traktorem nám ji vytahli nahoru na plac odkud už je mírnější kopec při odjezdu. Zapřahli jsme za Navaru a hurá domů. 

Auto si s lodí na vleku poradilo skvěle, sice na odjezdu z mariny si do kopce pouze se zadním náhonem párkrát hráblo, ale jeli jsme. Po vyjetí do vesnice už byla cesta naprosto v pořádku. Dost mě překvapili jízdní vlastnosti této soupravy. Ještě přesně nevím kolik jsme měli zatížení na oji, ale po dobré cestě se dalo jet bezpečně 90km rychlostí bez jakéhokoliv náznaku rozhoupání soupravy. Sjezdy z kopců pod zařazenou rychlostí si vyžadovali jen lehké přibržďování tudíž vlek brzdí dobře. Ve stoupáních bylo třeba včas podřázovat a mít motor v otáčkách, nesměl klesnout pod 2tis ot, takže většinu cesty jsme jeli na 3. a 4. převodový stupeň,  5. nepřipadal v úvahu. Ale i ve stoupáních jsme byli schopni si rychlost udržet a i zrychlovat. Horší byli úseky s hrbatou, dosti vyspravovanou silnicí, kde kvůli hrbolům bylo třeba jet i jen 40km rychlostí, ale dojeli jsme v klidu a v pořádku. 

Pro ještě větší bezpečnost na cestách bych rád přívěs doplnil o tlumiče k nápravám. Přes zimu mi ale hlavně čeká výroba podpěr na vlek, aby loď neseděla pouze na kýlech, ale byla ještě stabilizována pod přídí a na zádi. Pak přijde na řadu konečné vyvážení přívěsu posunem náprav tak, aby na oji bylo cca 100kg. Zatížení oje z první cesty doma po zvážení 135kg.

Až na jaře pojedeme zpět na vodu, tak se stavím na váze, jsem celkem zvědavý, kolik bude loď s vlekem vážit.

Přívěs

Na naší domovské vodě - Orlíku za poslední 3 roky byl 2x problém dostat loď na naše zimoviště, kde byl jeřáb díky nedostatku vody nasuchu. Rozhodli jsme se pro pořízení nového přívěsu pod loď, s kterým bude možné loď převážet normálně po silnici. Doposud jsme loď měli jen na manipulačním přívěsu.

Našel jsem inzerát na nabídku nových přepravníků lodí od výrobce TPV Trailers ze Slovinska. Výrobce patřící pod německou firmu Böckmann. Kontaktoval jsem tedy českého prodejce který měl velice zajímavé ceny a domluvil si prohlídku.

Přívěs má svařovaný, žárově pozinkovaný rám. Nájezdovou brzdu, nápravy, opěrné kolečko, naviják a rolny jsou od firmy Knott.

 Otypovaný na rychlost 120km/h.

 Maximální přípustná hmotnost přívěsu 3500kg

 Pohotovostní hmotnost 660kg

 Uveze tedy 2840kg

 Délka přívěsu bez vysunuté světelné rampy 8.6m

 Délka s vysunutou světelnou rampou 9,65m

 Šířka přívěsu 2.52m

 Šířka rámu 1,96m

Přívěs se nám líbil, při prohlídce jsme neshledali žádné nedostatky a tak jsme přívěs zakoupili, sjednali povinné pojištění, dostali převozní značky a hurá s ním domů.

Naviják s příďovým dorazem jsem ani nenechával na přívěs namontovat a rovnou ho dal do kufru auta, pro naší loď není potřebný, stejně tak sundám všechny středové rolny. Prodejce sice nabízel, že si nepotřebné příslušenství nechá a dá nám za něj slevu, ale toho jsem nevyužil. Co kdyby jsme časem přívěs potřebovali pod jinou loď.

Cesta s prázdným přívěsem 200km po dálnici byla pohodová, celou cestu 100km rychlostí. Jen je potřeba si zvyknout na šířku přívěsu a hlídat si ho v zrcátkách, přeci jen je širší než auto.

K přívěsu jsme dostaly český návod, fakturu a COC list - prohlášení o shodě. Čistopis technického průkazu k němu nebyl. U nás jsem tedy zašel na evidenci vozidel. Vyplnil jsem žádost k přihlášení vozidla, přiložil dokumenty a druhý den že si mám přijít pro doklady a registrační značku. Paráda, vše bez komplikací.

Na světelné rampě chyběla nálepka s omezením rychlosti, což byl trošku oříšek. Nálepka na přívěsu je v ČR dle vyhlášky povinná, z retroreflexního materiálu o průměru 200mm. Pokud se nevejde, může být pro přívěs v provedení o průměru 150mm. Samozřejmě že průměr 200mm se nevejde a sehnat omezení na 120km/h v průměru 150mm dalo trošku práce, všude měli jen 80, 100, 110 a 130, ale nakonec jsem sehnal. Pro jistotu jsem si koupil hned 2ks.

Po odstrojení všech rolen a podpěr jsem zajel s přívěsem na váhu, holý přívěs má 620kg.

Ještě dodělám dřevěná lůžka na usazení kýlů a 15.10. nás čeká jeřábování na hrázy orlické přehrady.

Dobové prospekty

K lodi jsem dostal i různé dobové prospekty, tak vkládám. Kdyby měl někdo zájem o větší rozlišení, naváhejte mě kontaktovat, rád zašlu.

Dálkové ovládání osvětlení paluby

Letos jsem také zapojil dálkově ovládané osvětlení paluby. Hned po koupi lodě jsem na stěžeň - nad sáling doplňoval poziční motorové světlo a vybral jsem typ s reflektorem na příďovou palubu. 

Osvětlení jsem hned i zapojil, ovšem pro večerní návraty na loď to bylo nevhodné. Světlo na palubu šlo rozsvěcet pouze z ovládacího panelu uvnitř kajuty. Špekuloval jsem tedy jak to vyřešit. Nejdříve jsem zvažoval umístění druhého vypínače někam k čelenu, ale pak jsem se rozhodl pro dálkové ovládání. Na ebay.com je nepřeberné množství vhodných krabiček s relátky pro spínání okruhů pomocí dálkového ovladače. Vybíral jsem hlavně podle vzhledu ovladače, protože některé typy vypadali opravdu příšerně, navíc s anténkami, atd. 

Vybral jsem tedy 4 tlačítkový ovladač s krabičkou pro spínání až 4 okruhů, je sice až moc chytrá, jde nastavit na spínání buď pouze při držení tlačítka, nebo jedním tlačítkem zapnout, druhým tlačítkem vypnout, nebo (a to používám já) tlačítkem zapnout a stejným tlačítkem vypnout. 

Krabička potřebuje připojit napájení 12V a pak už se spínají jednotlivé plus póly okruhů. Trošku jsem doufal, že to bude v krabičce propojené tak, že na svorky přivedu 12V a pak už budu tahat jen spínané plus póly k jednotlivím spínaným spotřebičům, ale bohužel toto nelze a relátko v krabičce se pouze vkládá do již funkčního okruhu. Takže kabeláž je trošku složitější, ale jinak to funguje perfektně. 

Dálkové ovládání reaguje spolehlivě na 30m od lodě, víc jsem zatím nezkoušel. Reflektor krásně osvětlí palubu lodě včetně břehu před přídí, takže návraty na loď po tmě jsou již velice komfortní.

Rampa

Další úprava na lodi spočívala ve výrobě nového zadního koše zábradlí s 

hrazdou pro solární panely, která zároveň slouží jako podpěra sklopeného 
stěžně, vynáší zadní stěh aby nepřekážel v kokpitu a také bude základem pro 
budoucí zastřešení celého kokpitu. 

Nad rampou jsem uvažoval již delší dobu a promýšlel jak ji vyrobit, když 
nemám loď doma a nemůžu stavět přímo na ní. A tak na podzim po vytažení z 
vody jsem obě části záďového koše zafixoval dřevěnýma vzpěrama aby si koš 
podržel původní tvar a mohl jsem ho odšroubovat a odvézt domů. 

Doma jsem zábradlí položil na vyrovnanou dřevotřískovou desku a obkreslil 
na ní patky, svrtal díry a začal měřit a stavět. 

Ještě jsem musel vyřešit ohybačku trubek. Měl jsem k dispozici ohybačku na 
měděné trubky s litinovými rolnami, ale z dřívějších ohybů mám zkušenost že 
pak ohyb povrchově rezne, jak se litina zatlačí do nerezu, navíc jsem chtěl 
použít již leštěné trubky a měl jsem obavy z jejich poškození. Vyrobil jsem 
si tedy plastové rolny, které do sebe zapadají aby se co nejvíce 
eliminivala deformace trubky v ohybu a velkou rolnu navíc z obou stran 
stáhl mezi ocelové desky. Výsledné ohyby jsou více než dobré. 

Průměr trubek jsem zvolil stejný jako je u původního zábradlí, tedy 25mm a 
stěnu 2mm, jelikož potřebuji dostatečnou tuhost rampy přes kterou bude 
vynesen zadní stěh. Vyrobil jsem patky podlé původních z nerezového 
plocháče 40x3mm a nechal do nich navařit nerezové šrouby M6. 

Pak jsem si naohybal dva oblouky z trubek, pod potřebnými úhly zafrézoval 
jejich konce, vše průběžně zkoušel na desce a když vše sedělo jak má, 
nechal jsem navařit na konce oblouků patky. Oblouky jsem pak přišrouboval 
na desku a začal vyrábět výztuhy mezi ně, celkem 10ks a zadní půloblouky. 
Každou výztuhu seznačil s oblouky a nechal svařit. 

Pak už zbývalo jen navařit poutka pro uchycení lanek zábradlí, zadního stěhu a svislých lanek 
do původních úchytů zadního stěhu. A také přemístit buben kotevního lana. Pak svary vyleštit a namontovat na loď. 

Montoval jsem už na vodě a rampa na loď pasovala celkem dobře, nebylo 
potřeba žádných zásadních úprav, i když dokonalá tedy rozhodně není, ale 
tak je to můj první takto velký výrobek a ještě v podmínkách kdy nešlo vše 
kontrolovat a měřit přímo na lodi. 

Dále jsem si chtěl rampou ulehčit stavění stěžně. Máme na lodi sice systém 
mrtvého muže, ale posunutí stěžně dozadu tak aby šel uchytit na čep patky 
bylo problematické vždy jsme museli stavět, ale i pokládat ve dvou. 

Vyrobil jsem tedy na střed prvního oblouku rampy plastovou rolnu s drážkou 
pro stěžeň, podélně rozříznutou a sešroubovanou, aby šla na trubku nasadit 
a zase sundat pokud není potřeba. 

S touto úpravou už v pohodě a s lehkostí postavím i složím stěžeň úplně 
sám. Stačí stěžeň chytit za patu, zatlačit k patce (lehonce se na rolně 
odvaluje) zajistit čepem a pomocí mrtvého muže zvednout. 

Ještě bylo třeba zakrátit lanka zábradlí, protože úchyty jsou teď více vpředu a 
zkrátit zadní stěh, který bude uchycený na koncích zadního oblouku a 
vyrobit dvě kratší lanka která budou z vrchu rampy svisle dolů na původní 
úchyty zadního stěhu. 

V kokpitu konečně nic nepřekáží, dá se volně pohybovat i stát až 
na zádi lodě a poklopy úložných prostorů v zadní části kokpitu jdou plně 
otevírat. Vše drží jak má a i při silném větru a vytažené genue se rampa 
nijak nedeformuje, neprohybá. Jsem rád že jsem se do této úpravy pustil. 

Čelen s vysouvacími schůdky

Jaguar 25 má vysoko příď, nastupování na loď ze břehu přes příď tak bylo takřka nemožné, navíc příďový koš se od přídě rozšiřuje jak dopředu tak do boků. Řešil jsem to tedy čelenem a aby bylo nastupování a vystupování jednoduché i pro děti, udělal jsem k němu schůdky. Nechtěl jsem je napevno, přemýšlel jsem nad různými způsoby sklápění schůdků. Chtěl jsem je ideálně úplně schovat aby za plavby nebyli vidět.

Nejdříve jsem tedy vyrobil čelen a jeho úchyty na loď. Čelen je ohnuté nerezová trubka 25×2, délka čelenu je cca 1m před příď lodě. Zespodu čelenu jsou navařené nerezové plocháčky na které bude uchycená překližka. Na lodi je čelen uchycen nerezovými Účky které jsou prošroubované trupem lodi – vrchní po stranách do kotevní schránky, spodní je prošroubován přídí a drží výztuhu čelenu.

Pak jsem se dal do schůdků. Nakonec jsem se rozhodl pro zašupovací schůdky pod čelen. Zespodu plocháčků na čelenu jsou navařeny dva jekly v kterých je vyfrézována drážka pro vedení schůdků a aretační výřez. Na fotce je to vzhůru nohama.

Schůdky jsem vyrobil z nerez trubky 18×1,5 – což jsem trochu podcenil, lepší zvolit minimálně průměr 20mm – mají tendenci se ohýbat. Původně jsem vyměřil schůdky až k hladině (na nich bylo potřeba mít dodatečnou výztuhu a sklápění schůdků se dost komplikovalo. Po první sezoně jsem schůdky zkrátil a už výztuha není potřeba, jen to chce našlapovat s citem.

Na konci trubek schůdků jsou prostrčeny a zavařeny čepy které jezdí v drážce jeklů a na kterých při vysunutí schůdky visí. Úhel otevření schůdků určuje navařený plocháč v kterém je vyfrézováno jméno lodě.

I po zkrácených schůdkách si náš 4letý syn sám vyleze na loď a sám sleze – jen si je ještě neumí sám vysunout. Za plavby jsou schůdky schované pod čelenem a pokud je někde hodně strmý břeh, není ani třeba schůdky vysunovat a ty nepřekážejí zaplutí ke břehu.

Vysunuté schůdky:

Buben kotevního lana

Jelikož na Orlíku téměř vždy kotvíme stylem kotva ze zádi a vyvázání přídě na břeh, vyrobil jsem si na zadní koš buben k uložení kotevního lana. 

Původně jsem si myslel, že nějaký koupím, na výstavě lodí v Tullnu jsem si jeden kousek prohlížel, nevypadal špatně, ale otáčení bubnu bylo provedeno tak, že trubka uchycení navijáku byla vsunutá do trubky středu bubnu. Při otáčení to vydávalo nepěkné zvuky a skřípalo, což mi odradilo, Navíc cena nic moc.

Řekl jsem si tedy, že si ho vyrobím sám podle svých představ. Nejdříve jsem si tak zhruba propočítal rozměry bubnu, aby se mi tam vešlo dostatečné množství kotevního lana. Otáčení bubnu jsem chtěl lehké a tiché, takže jsem zvolil uložení bubnu v ložiskách. Na bočnice jsem vyrobil na soustruhu z ocelové placky formu do které jsem zkroužil nerezový drát, vložil střed a loukotě. Nechal jsem si to svařit a vyleštit. Poté jsem vyrobil hřídelky na kterých jsou nalisovány bočnice a obě hřídelky jsou vlisovány do nerezové trubky průměr 25mm. Před bočnicema jsou nasazena nerezová kuličková ložiska.

Dál přišli na řadu domečky ložisek navařené na trubkách které budou celý naviják držet na zadním koši.

Hřídelky bubnu procházejí skrz domečky ložisek a z obou stran jde nasadit klika.

Pak už zbývalo jen udělat nerez spony na zadní koš.

A je hotovo.

Už jen namontovat na loď.

Na buben se vejde 53m kotevního lana průměr 12mm.

Odvíjení i navíjení lana jde lehce, tiše, ložiska se osvědčili i přes jejich vysokou cenu 300kč/ks, ale jednu nevýhodu to přeci jen má, buben se otáčí tak lehounce, že i samotné lano vysící dolu ho roztočí a pokud na to člověk nedá pozor, odvine se mu celé lano pod loď. Zatím jsem vyřešil gumolanem na zábradlí které přetáhnu přes kliku a znemožním tak otáčení.

Výměna vnitřních přepážek

První oprava na lodi:

Jelikož při koupi lodě byla hlavní přepážka zateklá a hnila, musel jsem ji vyměnit. Do hlavní přepážky jsou kotveny úchyty vantů, které tvoří nerezový plocháč procházející palubou a kolem plocháče to netěsnilo a zatékalo.

Na výměnu byla jen jedna - levá část hlavní přepážky, ale když už, tak jsem ji vyměnil celou a s ní i přední přepážku, aby byli stejné. Ještě jsem chtěl v lodi vytvořit možnost odděleného WC, které je mezi přepážkama, tak jsem si vymyslel dodělání i středových částí přepážek v kterých vytvořím dveře.

Následně bylo třeba vyřešit z čeho přepážky udělat. Původní byly z překližky síly 12mm, nevím jestli celá, nebo jen vrchní vrstva byla z teaku. Jelikož jsem nechtěl experimentovat s obyčejnou překližkou, chtěl jsem voděvzdornou, ale nevěděl jsem z jakého dřeva. Líbil se mi mahagon, ale cenově byl drahý, teak jsem nesehnal vůbec a dýhovat jinou překližku jsem nechtěl. Cenově by to taky bylo dost nákladné. Takže jsem nakonec použil okume překližku od společnosti torapo. Na obě přepážky jsem potřeboval dvě tabule, jednu větší, jednu menší.

Vše jsem oměřil, vyrobil si šablonu na vykopírování vršku kajuty v přední přepážce, kde už z výroby je vynechán kus přepážky jako průlez do příďového lůžka, objednal jsem tabule překližky a dal se do demontáže přepážek.

V Jaguaru 25 jsou přepážky vsazené k vylaminovaným rantlům a do nich přišroubované, takže demontáž nebyla nijak složitá. Jen si popsat co kde bylo, oměřit police ve skříni mezi přepážkama na pravoboku, vše kolem WC a úchyty stolu v salonu a hurá se vším ven.

Když dorazily tabule překližky, poskládal jsem na ně vyndané přepážky, rozmístil je tak aby to vše vyšlo, obkreslil a začal pilkou vyřezávat. Dobrušoval jsem pásovou bruskou do tvaru a pak pasoval do lodě. Znovu přiřezával, dobrušoval, pasoval a tak pořád dokola. Ani nevím kolikrát jsem s každou desku lezl do lodě a zas ven, ale získal jsem na to takový gryf, že vlézt s přepážkou dovnitř a zas ven šlo perfektně.

Když byli přepážky napasované vyřízl jsem otvor na dveře (jedny ze salonu na WC, druhé z WC do přídě), vyřízlé dvěře zabrousil, vyrobil lišty do otvorů dveří a dal se do lakování. Používal jsem na doporučení epoxydový bezbarvý lak, ve třech vrstvách a okume překližka chytla krásný odstín. Pak přišlo na řadu nalepení lišt do otvoru dveří, zašroubování pantů a vsazení dveří. Nakonec už zbývalo jen přepážky namontovat do lodě a vmontovat i vše co jsem kvůli přepážkám vyndal.

Výsledek zde:

Po první sezoně jsem však demontoval dveře z hlavní přepážky, zjistili jsme na vodě, že je prostě nepotřebujem a že otevřené dveře brání využívání skříně. Po druhé sezoně přišli ven i druhé dveře, beztak je nikdo nepoužíval, takže v přepážkách zbyli jen volné průlezy, průlez ze salonu na WC je však vybaven závěsem.

Ze zbytků překližky jsem ještě vyrobil nové zakrytí motoru:

Už je ale v plánu další úprava v přední přepážce a rekonstrukce šatní skříně plus doplnění dalších úložných prostor.